Šéf Linetu Tomáš Kolář: Zdigitalizovali jsme lůžka, teď jdeme z postele ven

Tomáš Kolář usedl do čela Linetu před třemi lety. Firma pod jeho vedením dokázala znatelně navýšit obrat a vedle tradiční výroby lůžek nabrala nový kurz, kterým je digitalizace.

“Dlouho jsem si říkal, že je to jen běžná strojírenská firma s výrobou – i když sofistikovanou – postelí. Teď se to ale překlápí,” usmívá se ve své pracovně v Želevčicích u Slaného Tomáš Kolář, šéf největšího evropského výrobce zdravotnických lůžek Linet Group. Do čela skupiny nastoupil po zakladateli Zbyňkovi Frolíkovi přesně před třemi lety. Pod jeho vedením Linet koupil dvě firmy a dokázal navýšit obrat o 50 milionů eur na loňských 287 milionů. 

V roce 2025 chce mít obrat na jedné miliardě eur. Měl by k tomu přispět trend, který dělá Kolářovi jakožto absolventu Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze radost – digitalizace. Sám ovšem ví, že se na ni nesoustředí jen Linet, ale také všichni velcí světoví hráči. 

“Jsme unikátní v tom, že nejsme rozkročení přes životní cyklus výrobku, ale přes životní cyklus člověka,” vypichuje šéf firmy, která v létě představila nový monitorovací systém s označením Safety Monitor. Ten využívá internet věcí i umělou inteligenci a jeho středobodem je samotné zdravotnické lůžko.

Chuť Linetu digitalizovat zdravotní péči je velká. U státu samotného ji ale bohužel Kolář příliš nevidí.

“Vzpomeňme například na důvody, proč podle České lékařské komory nemohl už před pár lety vzniknout eRecept. Komora tehdy tvrdila, že to nejde kvůli tomu, že většina praktických lékařů nemá počítač. To mi v současné době přijde jako úplně neuvěřitelná argumentace,” zmiňuje jeden z příkladů. 

Proč jsou s digitalizací českého zdravotnictví podle vás problémy?

Digitalizace ve zdravotnictví je a do budoucna i bude svým způsobem specifická, což můžeme pozorovat nejen tady v Česku, ale i v zahraničí. Zdravotnické systémy se liší země od země. Mohou mít určité společné prvky, ale v každé zemi je všechno nastavené unikátním způsobem. Podívejte, jaké paradoxní situace v oblasti digitalizace zdravotnictví vznikají v Česku. A ony vlastně vznikají v každé zemi.

Co máte konkrétně namysli? 

Vzpomeňte si například na důvody, proč podle České lékařské komory nemohl už před pár lety vzniknout eRecept. Komora tehdy tvrdila, že to nejde kvůli tomu, že většina praktických lékařů nemá počítač. Divím se, že to někde nefigurovalo jako absurdita roku. V současné době že někdo nemá k dispozici počítač? Nebo ho dokonce nepoužívá? Komora na tom však eRecept de facto shodila. A trvalo další tři roky, než se prosadil.

Totéž eNeschopenka. Jak dlouho už se o ní bavíme? A stále není. Je těžké bavit se o digitalizaci, když nejjednodušší věci, které jsou opravdu izolované, se nezačleňují do složitých IT systémů… Zkrátka jsou jednoduché, ale stejně nejsou k dispozici. 

To, že technologicky je svět na něco připravený, vůbec neznamená, že se vše promítne do nějakého složitého systému.

Takže podle vás v digitalizaci z těchto důvodů tápeme?

Když to vezmu z druhé stránky, korporace i samotný stát nejsou v digitalizaci na úplném začátku. Máme spoustu skvělých věcí, které tak jako občané vůbec nevnímáme. Když se podíváte na katastr pozemků a nemovitostí, což v celé řadě vyspělých zemí neexistuje, a tady na pár kliknutí vidíte všechno ihned. Přitom jde o složité věci, které opravdu není jednoduché udržovat. 

A když se podíváte přímo na české zdravotnictví v porovnání s jinými státy?

Tam startujeme trochu z nižší platformy. Tak například v rámci bodového systému víme vše o řidiči. Z pohledu pacienta v tomto směru nic nemáme. Abych já na své rodné číslo či jiné identifikační číslo měl svou kartu a v ní všechny diagnózy a léky, které jsem kdy bral, samozřejmě vše s odkazem na péči, kterou jsem vyčerpal, aby se stát vyznal v tom, kam péče mizí, kdo ji nejvíce spotřebovává, a vlastně se mohl dopočítat 300 miliard, které do zdravotnictví ročně dáváme, do toho stavu podle mě máme tak deset let.

A opakuji, že není problém v technologiích. Ale připadá mi, že zatím se moc nechce. Možná i kvůli tomu, že by to do zdravotnictví přineslo větší transparentnost. 

Nehraje roli i obava z toho, že by nové technologie v podstatě strukturálně zasáhly do celého zdravotnictví?

Změny, které by se na základě analýzy podobných dat daly dělat, by byly samozřejmě složité. Například myslím změnu financování zdravotnictví, což je velmi složitá věc a musí k ní být zásadní politická shoda. Protože na jakýkoliv návrh změny financování zdravotnictví okamžitě naskakují populistické politické kampaně a antikampaně. 

Stačí si vzpomenout, jak se zneužil poplatek 30 korun za návštěvu lékaře. Přitom se bavíme o dvou miliardách korun, což je v celém rozpočtu jako kapka v moři. Ale daly se na tom vyhrát volby. 

Jaké jsou další bariéry digitalizace ve zdravotnictví?

Jde například i o to, že zdravotnictví – stejně jako letectví a jiné regulované obory – nemůže z principu věci adoptovat všechny nové technologie, které se včera objevily na trhu. Vždycky se musí vyzkoušet, že to má opravdu pozitivní vliv na léčení či určitou diagnózu, musí být prokazatelné, že technologie má přidanou hodnotu, protože jinak bychom se nedoplatili atd.

Technologie se musejí vyzkoušet, registrovat v různých rejstřících, a to je relativně dlouhý proces, který se od příštího roku díky nové regulaci v EU výrazně zkomplikuje. 

Cesta na trh je opravdu složitá. Je to zcela jiné než v retailu, kde se vymyslí nová věc, hned se vyzkouší na trhu, a když se nechytne, jde se hned na další projekt. To ve zdravotnictví nejde dělat z prosté logiky – nemůžete dělat pokusy s lidmi. Co se nasadí, musí fungovat.

O Linetu

Linet je předním evropským výrobcem nemocničních a pečovatelských lůžek založený podnikatelem Zbyňkem Frolíkem. Portfolio firmy zahrnuje řešení určená pro intenzivní péči, produkty pro běžnou lůžkovou péči i speciální lůžka pro domovy seniorů či léčebny dlouhodobě nemocných. Nabídka rovněž obsahuje širokou škálu příslušenství jako antidekubitní matrace, mobiliář, zdravotnický nábytek atd. Linet sídlí od svého založení v roce 1990 v Želevčicích u Slaného, kde rovněž provozuje svůj závod a vyvíjí své inovativní produkty jakým je například novinka Safety Monitor. Firma ročně vyrobí okolo 40 tisíc lůžek. Naprostá většina produkce je určena na export, a to do více než stovky zemí na celém světě. Ve společnosti pracuje okolo 900 zaměstnanců.

Obraťme se nyní přímo k Linetu. Jak je pro něj digitalizace z pohledu byznysu důležitá a jaké v ní sleduje aktuální trendy?

Jeden makrotrend se týká rostoucí odpovědnosti nemocnic nebo domovů důchodců za výkon nabízené služby. Dalším naprosto jasným makrotrendem je, že se snižuje dostupnost personálu, který má kvalifikovanou péči vykonávat.

A ono to s tím souvisí. Když zvyšujete svou zodpovědnost, potřebujete kvalitní a vzdělaný personál, s čímž jde ruku v ruce, že je dražší, a tím i méně dostupnější. Na druhou stranu existuje velký tlak na množství  poskytované péče. To proto, že se zvyšuje kvalita života, populace stárne a také technologie, které nás dokážou zachraňovat, jsou stále dostupnější. Tím se logicky objevuje vyšší procento lidí s chronickými chorobami a těch, které jsme schopni díky novým pokrokům zachránit. 

To jsou dva trendy, které jdou proti sobě. Potřebujeme neustále zvyšovat objem prostředků, které chceme ve zdravotnictví spotřebovat, na druhou stranu za to nechceme platit. 

Z pohledu nedostatku kvalifikovaného personálu byl ale měly pomoct právě nové technologie…

To, že určité úkony převezmou nové technologie, je podle mě vcelku dané, je to jen otázka času. A to je právě ten prostor, který se snažíme převzít v případě našich lůžek. Typicky začínáme s technologiemi, které jsou velmi spojené s ošetřovatelskou péčí. 

Můžete být konkrétnější?

Dnes je v domovech pro seniory nebo v nemocnicích na standardním oddělení limitovaný personál. Nemůže to fungovat jako na JIP, kde je téměř u každého pacienta jedna sestra. Takže když pacient něco potřebuje nebo se ocitne v určitém riziku, typu pádu nebo proleženiny, mohou to všechno ohlídat technologie. A mohou se samozřejmě postarat, aby se takové věci vůbec nestávaly. To přinejmenším zvýší kvalitu celé péče, jelikož sestra nemá vždycky šanci hned k pacientovi doběhnout nebo se o něj postarat, například ho správně polohovat. 

Jaké technologie k tomu používáte?

Vyvíjíme takové technologie, které budou hlídat pacienta v posteli, a to v rámci celého pokoje. Pomocí umělé inteligence dokážeme identifikovat, že je pacient v nepřirozené poloze, nebo dokonce mimo postel, ačkoliv by v ní měl ležet, nebo že je zcela jinde, než by měl být. Jde o samoučící se technologie, které následně upozorní personál. Ten se může jít na kritické místo podívat a zabránit nehodě.
Je toho samozřejmě více. Z fyzické aktivity člověka počítáme riziko vzniku proleženin, a pokud se takové riziko objeví, buď se opět vyšle upozornění nebo se sama postel může přenastavit tak, aby se změnila poloha pacienta a riziko proleženin se tak snížilo. 

To jsou dva jednoduché příklady, kdy vyloženě jdeme za tím, že zvyšujeme kvalitu péče a snižujeme zátěž samotného personálu. Tento problém do budoucna získá na významu i z toho důvodu, že se například v seniorských domovech čím dál více projevuje respektování soukromí lidí. Personál nemůže neustále vstupovat do pokoje a ptát se, jestli něco klienti nepotřebují či jsou v pořádku. 

Technologické jestřábí oko vykompenzuje soukromí a zároveň nahradí dohled a dokáže zabránit zhoršení zdraví či nějakému neštěstí.

To nyní mluvíte o vaší novince, o chytrých lůžkách Safety Monitor?

Ano, ale pokračujeme i dále. Safety Monitor je primárně platforma, do které přidáváme různé další senzory. Nyní máme vybavené lůžko, ale už postupně jdeme „z postele ven“. Spolupracujeme s australským startupem Calumino, který snímá infračervené obrázky. Ty dokážou přesně identifikovat, kde se člověk pohybuje, aniž by to narušovalo soukromí, protože se nejedná o klasické obrázky, ale právě o infračervené snímky. Technologie dokáže dokonce identifikovat jiné nebezpečné situace, jakými je například zapnutá rychlovarná konvice, nepřirozeně dlouho tekoucí voda z neuzavřeného kohoutku, cigareta v posteli nebo otevřené okno ve spojitosti s vytápěním. 

Definujeme tak vlastně bezpečný prostor. Nemusí to být jen pokoj. Většina pádů se stane v koupelně, na toaletách a podobně…

Spolupracujete se startupy, ale Safety Monitor jste si, předpokládám, vyvinuli sami?

Platformu jsme si vyvinuli sami a do ní už postupně začleňujeme různé startupy, které se zabývají detailnějšími problémy, na něž se specializují. Nyní například zkoušíme jeden projekt, který zaštiťuje Evropská unie. Na člověku se měří pět základních parametrů typu teplota a tlak, z jejichž vývoje v čase se dá velmi dobře vyvozovat fyzická a zdravotní kondice. V Safety Monitoru se tak snažíme propojit data z různých zařízení, jako jsou hodinky, pásky atp., která jsou na člověku umístěna způsobem, který jej v ničem neobtěžuje.

Safety Monitor je hubem, v kterém se data sbírají a který je napojený na různé nemocniční informační systémy. Díky tomu dokáže koncentrovaně a velmi jednoduše propojit další zařízení, která by se musela složitě připojovat do celého systému. Samozřejmostí je pak poskytnutí dalších analytických výstupů.

To je tedy směr, kterým se díváme. Věříme totiž, že jednoho dne budou data k pacientovi opravdu „přivázaná“. A zároveň věříme v makrotrend, že personál nebude mít čas na běžné, opakující se úkony. Ty za něj převezmou technologie a personál se bude moct soustředit na unikátní věci, které umí opravdu jen člověk.

Budete se svými technologiemi orientovat jen na zdravotnická zařízení a domovy pro seniory nebo s nimi půjdete i přímo za pacientem domů? 

Samozřejmě, domácí péče nás také zajímá. Jedním z trendů je zkracování doby hospitalizace. U nás trvá v průměru 7 dní. Když jsem byl malý, bylo to 14. Ve Spojených státech jsou to dokonce jen tři dny. A neznamená to, že se lidi vyšoupnou z nemocnice s tím, ať se o sebe nějak postarají. Pacienti se doléčují ve speciálním režimu, nebo dokonce doma. A tato fáze léčení nabývá na důležitosti. 

A totéž je vidět v domovech pro seniory. Dnes se například průměrný věk odchodu do takového zařízení ve Francii zvýšil na 85 let. Dříve to bylo 75. Dnes se tedy více předpokládá, že lidé vydrží déle samostatně doma. To je možné pouze v tom případě, že za prvé vzniknou asistivní služby, které jim pomohou vydržet doma, a samozřejmě je zde prostor pro technologie, které pomohou člověka udržet v bezpečí. 

Do digitalizace a podobných cloudových platforem jdou i vaši konkurenti, jako je například značka Hill-Rom. V čem se od nich odlišujete?

Myslím, že jsme unikátní v tom, že jsme rozkročení ne přes životní cyklus výrobku, ale přes životní cyklus člověka. To nám pomáhá vše synergicky využívat. A ve finále zjistíte, že domácí péče, resp. domovy seniorů, potřebují technologie víc než samotná nemocnice. 

V nemocnici pomáhají technologie zejména zefektivnit chod. Každá je postavená tak, aby se o pacienta postarala a v co nejkratším čase je propustila. U domova pro seniory či domácí péče to tak nefunguje. Tam musíte dlouhodobě zabezpečit, aby se takovému člověku dařilo dobře. To je zcela jiná úloha.

Bude tedy váš byznys v dalších letech o prodeji postelí, nebo o prodeji určité služby?

To je dobrá otázka. Tady jde hlavně o to, jak vše půjde rychle. Ale za sebe si myslím, že to bude spíše ta služba a že postele budou jen prostředím, abychom dokázali všechny podobné služby poskytovat a prodávat.

Byznys model Safety Monitoru je o tom, že si na počátku koupíte hardware v podobě postele, poté už platíte jen měsíční poplatek za poskytnutou službu. 

Na rok 2025 jste si vytyčili cíl překonat v tržbách miliardu eur. Jak moc se v tom podle vás projeví vaše digitální aktivity?

Myslím si, že to nepůjde úplně oddělit, protože obě věci půjdou dohromady. Ta postel bude muset v pokoji být vždy, člověk přece nebude ležet na zemi. Spíše tedy řeknu, že kdybychom zůstali jen u toho hardwaru bez digitalizace, tržby by nebyly tak vysoké, jak být mohou a budou.