V Evropě houstne provoz dronů. Jejich pohyb vyřeší nová legislativa, pomůže s tím i český startup Dronetag

Letový prostor nad Evropou občas připomíná dálnici. Kromě letadel se ve vzduchu v stále větší míře pohybují také drony. Podle odhadů je jich až pět milionů a představují potenciální bezpečnostní riziko. Monitoring vzdušného prostoru a sjednocení pohybu dronů je součástí nové evropské legislativy, která vstoupí v platnost v lednu příštího roku. S jejím naplněním výrazně pomůže také český startup Dronetag, který umí jednotlivé drony identifikovat.

Vzdálená identifikace dronů je něco jako jejich registrační značka, říká v rozhovoru pro Digibiz zakladatel startupu Dronetag Lukáš Brchl. Jeho tým vyvíjí hardware i mobilní aplikaci, která v blízkém budoucnu pomůže jednotlivé drony identifikovat. “Drony nejsou v současné době vybaveny pro vzájemnou komunikaci ve vzdušném prostoru. Snadno se tak může stát, že zastaví provoz na letišti nebo vyděsí ostrahu u elektráren. Díky našemu zařízení se drony nejen nesrazí, ale bude možné jejich pohyb monitorovat a plánovat a každý dron ve vteřině identifikovat. Přesně to je totiž požadavek nové evropské legislativy,” vysvětluje Lukáš Brchl. 

Lukáš Brchl (26 let) je CEO startupu Dronetag, který přináší řešení pro bezpečný a efektivní provoz dronů na základě platné legislativy. Spoluzaložil jej v roce 2019 v Praze a nyní se soustředí na jeho rozšíření do celé Evropy.

Od ledna vstoupí v platnost legislativní úprava týkající se dronů. Čeho konkrétně se bude týkat?

LB: Nová legislativa se snaží o sjednocení létání dronů napříč Evropou. Stávající situace je taková, že každý stát má vlastní pravidla. Doposud byli piloti dronů rozděleni na ty rekreační a profesionály. Profesionálové si dělali licenci. A když si ji udělali v České republice, tak byla nepřenositelná. To znamená, že si pro každý členský stát museli dělat speciální licenci. A to by právě měla mimo jiné vyladit nová legislativa od 1. 1. 2021. 

Její součástí jsou také další požadavky na piloty. Už nebude existovat rozdělení na rekreační piloty a profesionály. Budou se pouze klasifikovat letové operace podle určitého rizika. Když se lítá na poli, tak se nemusí nic moc řešit. Ale když se bude lítat ve městech, tak budou kladeny nároky na to, aby to bylo bezpečné.

To, co my v Dronetag děláme, je jeden z požadavků nové legislativy. To je vzdálená identifikace dronů. Teď je to tak, že když letí dron, vidíme ho očima, ale nic moc o něm nevíme, je plně anonymní. Nedá se zjistit, kdo ho řídí, je to zkrátka letící dron. To samozřejmě potenciálně představuje bezpečnostní hrozbu. Nová legislativa zavádí vzdálenou identifikaci, která říká, že když uvidíte dron na obloze, bude existovat mobilní aplikace, v níž bude registrační číslo dronu. Pro každý letící dron nad 250 gramů uvidíte jeho registraci. 

Takže by se tato pravidla nemusela týkat pilotů  malých hobby dronů?

LB: Ono je to trochu komplikovanější. V evropské legislativě je napsáno, že se nová úprava týká dronů, které mají buď více než 250 gramů nebo mají senzor na zaznamenávání osobních údajů. To aktuálně mají i drony pod 250 gramů. Takže jakmile má dron kvalitní kameru, i když je lehčí než 250 gramů, stejně se ho to bude týkat. Výjimku mají pouze drony jako hračky. 

Všechny drony je potřeba začlenit do nových pravidel, říká Brchl

Jak lze tedy dron identifikovat?

LB: Doposud s tím byl problém. Stávající drony, které se prodaly, tuto vlastnost nemají. Nejsou schopny se samy identifikovat. Výrobci s tím před několika lety totiž nepracovali. Ale všechny prodané drony je potřeba začlenit do nových pravidel. A my k tomu vyvíjíme hardwarové a softwarové řešení. 

Jak přesně to tedy funguje?

LB: Dron na sobě bude mít hardware krabičku, která bude vysílat do mobilní aplikace. Vzdálená identifikace probíhá dvěma možnými způsoby. Dron může přímo z paluby všem do okolí vysílat, to je tzv. broadcastování. Jeho data uvidí jen lidé, kteří jsou v přímém vizuálním kontaktu s dronem, třeba do pěti set metrů. To probíhá pomocí Bluetooth. Čili si stačí otevřít konkrétní aplikaci a uvidíte identifikaci dronu. Říká se tomu lokální identifikace. Pak existuje vzdálená identifikace, síťová. Dron je prostě připojený do cloudu a vidí ho kdokoli a kdekoli, kdo má mobilní aplikaci. K tomu my využíváme klasické mobilní připojení LTE. 

Lokální i síťová identifikace budou povinné, ale každá v trochu jinou dobu. My vlastně hardwarovým zařízením pokrýváme obě dvě. Data, která vysíláme, neobsahují jen identifikaci, ale například také informace, aby se s drony dalo pracovat, dělat predikce, řešit případné kolize a podobně. Vysílá se pozice, rychlost letu a jeho výška.  

Tyto informace o letu dronů půjdou úřadům?

LB: V první části legislativní úpravy ne, půjde pouze o lokální identifikaci. Ta bude platit od začátku ledna příštího roku. Zhruba rok poté vejde v platnost další úprava, která bude spočívat v tom, že data z naší aplikace budou posílána na úřady. Ty budou moci lety i schvalovat. 

„Očekává se, že v budoucnu bude dost letů nestandardních. Bude se lítat více ve městech, kvůli logistice, nebo například mimo vizuální dosah, což zatím není legální.“ Lukáš Brchl

Nyní je to tak, že každý let s dronem, který provádíte, by měl být zhruba do těch pěti set metrů, dokud ho vidíte. Ale spousta průmyslových operací spočívá třeba v tom, že chcete létat na vzdálenost i pěti kilometrů. Máte nějaký perimetr, který monitorujete. A všechny tyto lety je potřeba schválit úřadem pro civilní letectví. Úřad se o tom musí nějak dozvědět. V naší aplikaci bude možné nakreslit scénář letu zažádat o povolení úřadu. To přijde do jejich systému, mohou ho vyhodnotit a hned schválit. Oni to pak i zpětně mohou zkontrolovat, zda jste dodržela plán, který jste si vyhradila. 

Tím se asi vyřeší i problém s lítáním dronů v zakázaných oblastech…

LB: Přesně tak. Navíc oni jsou teď hodně populární i tzv. antidron systémy. Nevím, jestli jste například slyšela o platformě Eagle.One Martina Sasky z ČVUT. To je dron, který se specializuje na chytání dronů, které lítají tam, kde nemají. A nejen pro jejich platformu je komplikované rozlišit drony, které kde mají nebo nemají být. V případě, že budu mít jasně identifikovaný dron se schváleným letovým plánem, tak jasně rozliším, zda například u té elektrárny lítat může. A pak vím, že s ním nemusím nic dělat, že ho nemusím zneškodňovat. Když se tam najednou ve stejném čase objeví cizí dron, tak identifikuji, který z nich je který, a kde je problém. 

Hardware velký jako krabička od sirek

Zeptám se nyní úplně prakticky. Hardware, tedy krabička, omezí nějak let dronu?

LB: Krabička je velká jako ta od sirek. Má vlastní baterku a i s ní váží 30 gramů. Nicméně co se týká letových vlastností, dost záleží na tom, na jaký dron ji dáte. U menších dronů do jednoho kilogramu se to může projevit horším letovým časem. Ale pokud ji připevníte na dron kolem čtyř kil, což je i naše cílová skupina, tak to až tak velký vliv na rychlost letu nemá.

Jak se krabička na dron připevní? Přilepí se?

LB: Zrovna tohle jsme ladili docela dlouho. I co se týká produktového designu krabičky. Chtěli jsme, aby byla co nejmenší a nejlehčí a aby na dronu reálně držela. Přiděláváme ji průmyslovým suchým zipem, který má plastové houbové hlavičky, které se do sebe zacvaknou. Udrží několik kilo. Uživatel si to jednoduše přilepí na dron.

Říkal jste, že krabička má i vlastní baterku. Jak dlouho vydrží?

LB: Pokud uživatel používá jenom síťovou identifikaci, tak vydrží přes osm hodin. Pokud používá i lokální identifikaci, tak asi pět hodin. 

Pro koho je tedy krabička určená?

LB: Aktuálně necílíme na mass market, že bychom to reálně chtěli prodávat lidem s malými drony. Chceme se zaměřovat na průmyslové aplikace a jejich uživatele, čili spíše firmy, které spravují flotily několika dronů. A ty třeba lítají ve společném prostoru nebo kolem elektrárny a potřebují komunikovat s její ostrahou. Čili nás nejvíce zajímají profesionální provozovatelé.

V jaké fázi se projekt nachází? Už máte reálné klienty?

LB: Máme partnery, se kterými toto řešení testujeme, ale ještě jsme oficiální prodej nespustili. Rádi bychom to udělali teď na podzim. Navíc hledáme partnery pro další rozvoj projektu.

„Hodně se teď interně bavíme o cenotvorbě, jak nastavíme podmínky. Jestli to bude celé včetně hardwaru jako služba, nebo si uživatel koupí samotný hardware. Na základě testování a diskuse s partnery právě řešíme, co by klientům mohlo vyhovovat více.“ 

Dronetag je váš vynález. Máte v identifikaci dronů i konkurenci?

LB: Tak samozřejmě se paralelně řeší, jak vyhovět legislativním změnám. Čili nejsme jediní, kdo na tom pracují. Ale my jsme začali už před dvěma lety, když ještě o legislativě nikdo nic nevěděl. Je to tedy čistě náš produkt, všechno jsme dělali in-house, vývoj hardwaru, vývoj firmwaru i mobilní aplikace. Technologie i testování jsou také celé naše práce. 

Cesta od první myšlenky po finální produkt byla delší, než jsme čekali, říká Brchl

Jak celá myšlenka Dronetag tedy vznikla?

LB: V listopadu 2018 vlastně celý nápad vznikl. Bylo to na Space Application Hackathonu od ESA BIC Prague, který zaštiťuje CzechInvest. Dostali jsme se tam ke konceptu takového zařízení. Využili jsme toho, že už jsem v té době měl pětileté zkušenosti s drony. Takže jsme chtěli vyřešit to, aby se drony navzájem neohrožovaly s letadly, což se i mně párkrát stalo. Po skončení hackathonu jsme tento nápad ještě řešili právě s inkubátorem ESA BIC Prague. Oni nám poradili, abychom si udělali uživatelský průzkum, zda to bude celé dávat smysl.

Tak jsme dva měsíce chodili a ptali se lidí, zda by si podobný produkt případně koupili.  Na základě toho jsme se rozhodli, že nápad zrealizujeme. V únoru roku 2019 jsme vytvořili první prototyp a zkusili se s ním přihlásit znovu do inkubátoru ESA. V květnu jsme jim to prezentovali a uspěli jsme. Na vývoj jsme tím pádem získali i nějaké finance a začali jsme se tomu naplno věnovat. 

Cesta od prototypu k finálnímu produktu byla daleko složitější, než jsme si původně mysleli. Trvalo nám to. V prosinci jsme s produktem nakonec uspěli v soutěži Galileo Masters, což je jedna z největších mezinárodních soutěží zaměřených na satelitní technologie. Od té doby už pracujeme na tom, jak produkt uvést na trh.

My znamená kolik lidí? Jak velký tým máte?

LB: Na Hackathonu jsme byli původně čtyři spolužáci z ČVUT. Nakonec jsme ale zůstali jen dva, já a můj společník Marián Hlaváč. Pak jsme hledali další lidi, až teď je nás ve výsledku dvanáct. 

Cíl startupu: Dronetag integrovaný do výroby nových dronů

Jaké máte s projektem plány? Chcete se dostat za hranice republiky?

LB: Náš produkt je dělaný tak, aby fungoval kdekoliv v Evropě. Česká republika, co se týká dronů, je velmi malý trh. Naše vize je tady začít a pak se budeme dál poohlížet po Evropě. V úvahu připadají státy, které jsou v dronech aktivní a mají dobré zázemí letectví. To je například Francie, Británie, Německo, Nizozemsko, Belgie a Švýcarsko. 

Chcete svůj projekt rozšiřovat i na jinou cílovou skupinu zákazníků? Například k záchranným složkám?

LB: Prodávat něco záchranným složkám je hrozně složité. Nicméně funkcionalita, čili správa flotily dronů, není jen pro průmyslové areály, ale obecně pro jakékoliv průmyslové aplikace.  Mám na mysli zemědělství, monitoring drátů vysokého napětí a podobně. Naše řešení je natolik univerzální, že se do všech těchto oborů dá použít. My ale nebudeme vyvíjet jen ten jediný produkt. Chceme zajišťovat modul přímo pro výrobce dronů. V Evropě totiž vzniká spoustu startupů, které vyvíjejí drony pro úzce specializovanou činnost. Mezi běžné drony se nesnažíme dostat. Budeme Dronetag nabízet těmto specializovaným firmám, aby si ho tam zákazníci nelepili jako krabičku, ale aby tento modul byl už součástí dronu. 

Jestli to tedy chápu správně, jsou dvě cesty. Zaprvé jsou na trhu drony, které zařízení nemají a budou ho potřebovat. Vaším cílem je tedy dostat krabičku na tyto drony. A zadruhé se do budoucna chcete dostat do výroby nových dronů, kde bude zařízení plně integrováno. Je to tak?

LB: Přesně, jak to říkáte. Jakmile se trh nasytí tím, že už to všechny drony budou mít, my bychom neměli co dělat. Chceme být součástí speciálních dronů, které jsou například voděodolné, unesou velký náklad a podobně. 

Jak jste se konkrétně vy k dronům dostal?

LB: Když mi bylo asi patnáct, hodně mě chytlo focení. Koupil jsem si zrcadlovku a bavilo mě fotit krajinu. Pak začala velmi raná éra dronů, to bylo v roce 2012. A protože jsem byl technologický nadšenec, tak jsem si říkal, že by bylo fajn to spojit a dělat fotky ze vzduchu. První drony nic neunesly. Já si vzpomínám, že jsem si na dron nalepil go-pro a člověk vlastně nevěděl, jestli fotí vesnici nebo skálu, jak byly fotky nekvalitní. Dál jsem se tomu věnoval, postavil jsem si vlastní dron. Na ten jsem dal už zrcadlovku a s fotkama jsem vyhrál dokonce nějaké soutěže. Tak jsem stavěl další drony a pokračoval v tom. 

Co se týče studia, vystudoval jsem FIT na ČVUT, tam jsem měl k fotkám také docela blízko. Dostal jsem se do laboratoře na zpracování obrazu, kde doposud pracuju. Řešíme průmyslové aplikace s kamerami. 

Takže jste spojil svůj koníček se studiem a celé to do sebe zapadlo…

LB: Ano, hodně se snažím spojovat věci, které jsou si navzájem blízké. Šetří to spoustu času.