Jiří Musil (Agdata): V zemědělství už brzy nebude důvod dělat cokoliv rukama

Senzorika, telematika, autonomní systémy, cloud nebo umělá inteligence. I tyto buzzwordy se už pomalu začínají dostávat nejen do zahraničních, ale i českých farem. Jak přesně jim pomáhají a kam se celý agrární sektor pod taktovkou nových technologií posouvá, o tom jsme si povídali s Jiřím Musilem, zakladatelem českého startupu Agdata, který zemědělská data digitalizuje.

Je brzké ráno, 5 hodin, a ve stájích už se svítí. V místnosti se pohybuje farmář a přebíhá mezi jednotlivými jalovicemi, aby z nich pravidelnými rytmickými pohyby dostal čerstvé mléko. Stejně jako každý den. Až práci udělá, spočítá nadojené konve, půjde nakrmit zvířata a pak se zašpiněný od hlíny, hnoje a mléka půjde osprchovat a nasnídat.

Střih. Je ráno, 8 hodin. Farmář vstupuje do kanceláře, zapíná počítač nebo si otevře aplikaci na svém mobilním telefonu a rychle očima přejíždí znázorněné tabulky a grafy. Ukazují mu, kolik toho automatičtí roboti ráno vydojili, která kráva dojila více, než je norma, která naopak méně. Poté se rozhodne, co udělá dál. Změní krmení, přidá minerály, případně všechno nechá tak, jak je, protože je s dojivostí spokojen?

Tyto dvě situace názorně ukazují, že když dva dělají totéž, není to totéž. V prvním případě jde o zemědělce nevyužívajícího nové technologie, v druhém případě o osvíceného farmáře, který si dopřává jejich výhod. 

„Pokud jste viděli film Interstellar, tak v jeho úvodu je znázorněná farma budoucnosti, kde farmář není od hlíny, ale spíše od oleje a šmíru. A tímto směrem se vše posouvá,” začíná vysvětlovat Jiří Musil, jeden ze zakladatelů českého startupu Agdata. Ten svým hardwarem v podobě GPS a senzorů – a hlavně vlastní cloudovou platformou a aplikací – pomalu tlačí digitalizaci i do českého zemědělství.

Digitalizuje a sleduje jízdy traktorem, práci na poli, spotřebu pohonných hmot a hnojení, skladové hospodářství a mnoho dalších agend. Za tři roky existence jeho startupu se na něj spoléhá již 1500 farem s celkem 650 000 hektary zemědělské půdy.

“Digitalizace, jak ji chápeme my, spočívá v převedení papírové, střediskově vedené agendy do cloudu. Data tedy nebudou přístupná jen majiteli firmy či agronomovi, ale díky naší aplikaci všem pracovníkům podniku,” vysvětluje rodák z malé obce Olešenka u Přibyslavi, který vyrůstal na rodinné farmě, pak se ale stal “ajťákem”. Nakonec se ale své IT znalosti rozhodl skloubit s know-how svého bratra Lukáše, který je agrárním poradcem.

“Nakonec jsem se k zemědělství oklikou vrátil,” usmívá se podsaditý muž, který chce s Agdata usnadnit fungování velkých i malých farem. Vše pomocí nových technologií, které byste v tak tradičním oboru možná nečekali, ale které se tam už prosazují a mohou navždy změnit zemědělství, jak jej dnes známe.

Jak jsou čeští zemědělci nakloněni digitalizaci svých farem?

Relativně ještě dost evangeluzejeme. Asociace malých a středních podniků ale udělala průzkum, jejímž závěrem bylo, že zemědělci své farmy digitalizují, na což jsme zírali a říkali si, že jsme asi ve špatné republice. (smích)

Záhy jsme ale zjistili, čím to bylo. Průzkum totiž zřejmě probíhal tak, že jeho zpracovatelé do farmy zavolali a ptali se, jestli mají GPS v traktoru, používají internetové bankovnictví a podobné věci, které samy o sobě tu pravou digitalizaci nepředstavují.

Digitalizace v podobě, jak ji chápeme my, je o tom, že převedeme papírovou práci a jinak vedenou agendu do cloudu, data tedy lze využívat komplexně. Tudíž nejsou zvlášť využívána například pouze v patřičném formuláři pro zákonnou evidenci, ale zároveň slouží farmáři k vyhodnocování všech různých rovin v podniku (hospodárnost strojů či plodiny, skladové hospodářství apod.). Navíc nejsou přístupná jen majiteli firmy či agronomovi, ale díky naší aplikaci mohou být přístupná všem pracovníkům podniku. A samozřejmě je to také o tom, že ta data pomůžeme zemědělci sbírat tím, že mu poskytneme nejširší možnou škálu senzorů.

Jak fungování vašeho systému, resp. aplikace, funguje v praxi?

Agronom prostřednictvím aplikace sesbírá data ze senzorů a na jejich základě naplánuje práci. Zemědělci ji vykonávají a automaticky se jim vše propisuje do informačních systémů. Výhodou je, že nemusí dělat vůbec žádné záznamy a může se opravdu soustředit na svou práci.

O Agdata

Český startup Agdata založili v roce 2015 bratři Jiří a Lukáš Musilovi, kteří k sobě vzápětí přizvali kamaráda Jiřího Večeřu. Dnes firma o zhruba 14 lidech vyvíjí stejnojmennou cloudovou platformu, která v sobě sdružuje data ze všech provozů zemědělského podniku či farmy – od prací na poli, přes hlídání pohybu zvířat či monitorování povětrnostních podmínek až po skladové hospodářství. Každý pracovník farmy tak má skrz speciální aplikaci Agdata NAVI přehled o tom, co se kde děje a jaké jsou následující úkoly.

Agdata poskytuje farmářům nejen cloudovou platformu, která se měla stát informačním hubem pro každého farmáře, ale i hardware v podobě GPS a senzorů, které data následně sbírají a posílají je k další analýze.Agdata je zatím aktivní jen v Česku, plánuje ale vstup i na zahraniční trhy. K tomu jí pomáhá i důvěra investorů – fond Pale Fire Capital do ní před necelým rokem investoval 4,5 milionu korun.

Jde to samozřejmě i složitěji, když zemědělec vše zapisuje, ovšem zde nastupuje lidská chybovost a také fakt, že farmář na některý zápis zapomene. To je pak problém pro agronoma nebo účetní, kteří potřebují data dál zpracovat. Pak jsou dvě možnosti – buď musí znovu zjišťovat, kdo kde jezdí nebo to nechat být, což asi není to nejlepší řešení.

Jaké jsou podle vás podmínky boomu digitalizace na venkově?

Jde stoprocentně o edukaci zemědělské obce v tom smyslu, že tyto technologie opravdu pomáhají. Existuje sice část zemědělců, kteří jsou opravdu osvícení, zajímají se o technologie a využívají je. Těch je ale pořád strašně málo. 

Pak existuje střed, který je k tomu v zásadě otevřený, ale představuje to pro ně určitý náklad. 

A pak jsou farmy, které by potřebovaly celou mentální obměnu. Tedy mít chytré telefony, umět je používat a opravdu obecně najet na digitál. 

Na druhou stranu se celkově posouvají i příležitosti. Třeba rozvoj digitální infrastruktury pro IoT. To samo o sobě posunulo možnosti digitalizace na další úroveň.

Možná trochu trpíte tím, že průměrný věk zemědělských pracovníků je oproti jiným oborům vysoký. Mohla by pomoci generační obměna?

Přesně tak. Pro nás je nejlepší farma ta, kde generační obměna probíhá a nastupují mladí kluci, kteří jsou novým technologiím nakloněni a vlastně na nás i koukají ve smyslu “kde jste celou dobu byli?“ (smích)

Oni sice vedle sebe mají šéfy, staré bardy, ale ti jim věří a nechají jim některé věci na farmě implementovat. A to je vlastně ideální kombinace – nadšené mládí a oproti tomu zkušenosti zemědělce, který je v oboru desítky let. To je i pro nás vždy obrovský zdroj informací. Když si navíc stará generace zvykne spoléhat na data a rozhodovat se podle nich, i pro ni najednou dává digitalizace smysl.

TIP: Zemědělství 4.0: Jak digitální farmy změní budoucnost pěstování

Jaké technologie z oblasti digitalizace zemědělci nejvíce poptávají?

Vedle cloudového systému samotného, který je základem pro digitalizaci konkrétní farmy a přinese mnoho výhod sám o sobě, jsou největší klasikou senzory a z nich primárně meteostanice. Pak je to telematika, tedy sledování pohybu traktorů a podobně. Hodně to souvisí s tím, že obojí produkuje údaje, se kterými si zemědělci již zvykli pracovat a která považují za data, bez nichž se neobejdou.

Meteostanice měří klasické meteorologické veličiny? Nebo měří například i vlhkost půdy, když už stojí na poli?

Meteostanice jsou lehká přenosná zařízení, která lze umístit na farmu nebo přímo do porostu. Měří základní  veličiny, tedy teplotu a vlhkost vzduchu, rychlost a směr větru nebo třeba úhrn srážek. To vše pak posílají v reálném čase do systému. Každý farmář si pak může nastavit své vlastní upozornění, pokud pro něj důležité hodnoty překročí stanovenou mez. U vinařů je to například výskyt přízemních mrazíků, který ovlivňuje výslednou produkci vína. 

Hlavním přínosem meteostanic jsou ale předpovědi výskytu škůdců. Využíváme prediktivní modely, které dokážou odhadnout přemnožení určitého druhu škůdce v lokálním mikroklima daného porostu. Dokážeme docela dobře předpovědět nejen výskyt škůdců, ale také blížící se plíseň a další choroby. 

Ale zase platí, že o všem rozhoduje agronom. Ten dostane data a sám rozhodne, jestli je třeba zakročit. Ví totiž nejlépe, jakou odrůdu na poli má, jak je plísni odolná a další detaily. My poskytujeme data a nástroj, samotné rozhodnutí je ale vždy na agronomovi.

To ale může změnit umělá inteligence?

V podstatě ano. Je zde ale stále problém, že aby umělá inteligence – resp. strojové učení – opravdu mohlo pomáhat, potřebuje k tomu velké množství dat, až tisíce vzorů pro konkrétní aplikaci, tedy konkrétní plodinu v konkrétním prostředí. A i když jen my generujeme stovky tisíc dat, stále nejsme ve fázi, v níž by se mělo blížit nějaké agronomické rozhodování zajištěné umělou inteligencí.

Jsou ale oblasti, kde umělá inteligence již nyní začíná pomáhat. Například právě v aktuálně vyvíjených autonomních strojích.

Můžete zmínit další konkrétní příklad, jak digitalizace v zemědělství pomáhá a kam celý obor posouvá?

Pozorujeme trend, kdy farmáři jdou čím dál více do mikroúrovně pole. Dnes už to přestává být o tom, že máte 20 hektarů pole a na ně určitý objem dusíku, který na poli rovnoměrně aplikujete. Družice jako např. Sentinel 2 z evropského projektu Copernicus mají multispektrální kamery, které několikrát do měsíce snímají porost v různých vlnových délkách. Na základě snímků z různých spekter lze spočítat různé vegetační indexy a jejich prostřednictvím vyhodnocovat kvalitu porostu. 

Tyto informace pak slouží jako základ pro přípravu aplikačních map, které zemědělec nahraje do palubního počítače traktoru. Hnojení pak nebude probíhat rovnoměrně, ale více tam, kde je potřeba, naopak pak méně tam, kde to smysl nemá.

To má samozřejmě ekonomický efekt, protože zemědělec šetří na nákladech a dosahuje vyšších výnosů. Od některých farmářů jsme slyšeli, že je výsledný rozdíl až 600 korun na hektar. Když ze satelitních dat víte, že se porostu daří dobře, nemusíte mu dávat mnoho dusíku, ale jen takový objem, který bude schopen zpracovat, a tím i lépe růst.

A má to také ekologický efekt, jelikož při rovnoměrném plošném rozstřiku se dusík dostane i tam, kde není potřeba a kde se tedy hromadí. A pak přijde déšť a spláchne všechno do potoka a zbytečně tak zatíží životní prostředí.

Přestože to zní hodně složitě, díky současným technologiím je to pro zemědělce otázka několika kliknutí v systému.

Jak tedy bude vypadat budoucnost zemědělství?

Bude to hodně o autonomních systémech, které se budou rozhodovat na základě obrovského množství dat z kombinovaných zdrojů. A ta budoucnost už je docela za dveřmi. Zrovna nedávno představil John Deere nový zcela autonomní traktor. A následují jej i další značky. 

Teď je jen otázkou, zda ve finále půjde o velké autonomní stroje na úrovni dnešních traktorů, nebo jestli půjde o menší roboty. Jeden z velkých výrobců traktorů má studii, kde místo jednoho velkého stroje přivezou na pole obří zásobník desítek malých strojů, které se jak mravenci rozlezou po celém porostu. 

Ještě ale není jasné, jaká varianta je lepší. U velkých strojů může být lepší ekonomika, mají ale zase jiné nevýhody. Například svou váhou poškozují půdní profil. Teoreticky už je vyzkoumáno, že i jedno přejetí změní půdní profil tak, že porostu, pokud se půda opět nezkypří, se na něm bude dařit znatelně hůře.

Proto se dnes hodně řeší např. i plánování pojezdů traktorů po poli za účelem co nejmenšího poškození půdního profilu. To umí i naše aplikace, ve které agronom vidí přehledně všechny trasy a může na vše hned reagovat a plánovat. Propojit tedy Agdata s autonomním traktorem nebude nic složitého.

A často skloňované drony se v agrárním sektoru prosadí?

Drony budou létat stoprocentně. A ono to vlastně souvisí opět s tou autonomií. Dnes už začínají vznikat první experimentální farmy, které mají veškerý provoz autonomní. Na rostlinu tedy za celou dobu lidská ruka nesáhne.

Bude tedy zemědělec v budoucnu hlavně “ajťák” sedící za počítačem?

Pokud jste viděli film Interstellar, tak v jeho úvodu je znázorněná farma budoucnosti, kde farmář není od hlíny, ale spíše od oleje a šmíru. A tímto směrem se to posouvá. Když si vezmeme, jak vypadaly farmy před padesáti lety, lidi byli opravdu od hnoje a od hlíny. Dnes už to máte tak napůl a za třicet let si myslím, že budou všichni od šmíru, protože v zemědělství už nebude důvod cokoliv dělat rukama.