Český krejčí Leo Macenauer dokazuje, že digitalizace pomáhá i rukodělnému řemeslu

Jan Strouhal | 15. 11. 2019
Český krejčí Leo Macenauer dokazuje, že digitalizace pomáhá i rukodělnému řemeslu

Jak se malá firma, či dokonce živnostník může vypořádat s digitalizací? Svou cestou se vydal krejčí Leo Macenauer, který postupně digitalizuje střihy svých kolekcí. To mu přináší nejen více času pro budování vztahu s klienty, ale i velkou konkurenční výhodu.

Toto není příběh, v kterém budou hrát prim současné technologické buzzwordy typu umělé inteligence, strojového učení nebo deep learningu. V hlavní roli bude totiž prostá excelovská tabulka, kterou známe všichni. 

Pokud tedy čekáte příběh plný sci-fi technologií, nebude pro vás. Jestli jste ale malá firma či živnostník a nevíte si rady s tím, jak máte digitalizovat svůj byznys a posunout ho tím o mílové kroky dále, následný článek pro vás může být velkou inspirací.

Vzhůru do digitálu

Příběh českého krejčího Lea Macenauera je navíc důkazem toho, že digitalizace se už dávno netýká jen opravdu velkých technologických firem nebo velkých oborů, jako je bankovnictví či automotive, ale že se dostává i do tradičních odvětví, která navíc mají své základy v rukodělné výrobě.

“Proti ruční výrobě samozřejmě rozhodně nic nemám, ale v podnikatelském světě všichni rádi mluví o škálování, tedy růstu,” začíná Leo Macenauer vyprávět v malém showroomu stejnojmenného krejčovství v pražské Soukenické ulici. Hned nato usedá za stůl z tmavého masivu z 19. století ke svému počítači. Chce na něm názorně ukázat, jak mu digitalizace pomáhá nejen zrychlit procesy šití obleků, ale také získat konkurenční výhodu, sdílet své know-how, uvolnit tím své ruce a díky tomu i dál růst.

Krejčí Leo Macenauer.

 

Leo Macenauer

Leo Macenauer ve svých 31 letech patří k české krejčovské špičce. Už jeho dědeček Josef byl ředitelem oděvní firmy OP Prostějov, sám Leo dnes vlastní řemeslné krejčovství, které kvalitou zpracování vlastních kolekcí cílí na nejbohatší klientelu. K jeho zákazníkům se tak řadí i někteří miliardáři z žebříčku sestavovaného časopisem Forbes. I on sám se v žebříčku prestižního časopisu objevil, před čtyřmi lety se zařadil k nejtalentovanějším mladým Čechům Forbes 30 pod 30.

“Na začátku podnikání mi pomáhala mamka s taťkou, ale bylo jasné, že na ně se do budoucna vzhledem k věku nemohu spolehnout. Mohl bych si sice neustále hledat někoho zkušeného, který se vyzná, ale ten tu také nebude pořád. Takto se zkrátka dlouhodobý byznys stavět nedá. A já chci mít dlouhodobý byznys. Tak jsme investovali čas do vývoje digitálního systému, který naše procesy zastřeší a bude schopen dělat věci opravdu na míru, navíc s možností opakování. To na trhu neexistuje,” vysvětluje mladý krejčí, který mimo jiné prošel stáži u Calvina Kleina v Miláně.

TIP: Jiří Musil (Agdata): V zemědělství už brzy nebude důvod dělat cokoliv rukama

Úspora času

Krejčovství Leo Macenauera se sice velikostí nemůže srovnávat s velkými továrnami, problémy ale řeší stejné. Například v podobě toho, jak se v co největší míře zbavit rutinních činností a ušetřit drahocenný čas. V jeho případě, jak lze co nejvíce zkrátit proces předávání informací od osobní konzultace a měření klienta až po krejčovskou dílnu, kde probíhá samotné šití. Řeší i to, jak se dá odlišit od konkurence a získat nad ní výhodu. Odpovědi našel v digitalizaci.

“Máme software podobný tomu, který mají architekti na kreslení domů, jen my v tom kreslíme střihy. Na trhu existují jen drahé softwary pro velké firmy, tak jsem si vše musel uzpůsobit sám. Základem je vlastně excelovská tabulka,” říká s úsměvem Leo a během toho ve vlastnoručně navrženém programu překlikává myší na jednotlivé barevné linky, které různě roztahuje a pokřivuje. 

Linky ve shlucích znázorňují jednotlivé střihy oděvů, jako je sako, košile nebo kalhoty, a pokud se upraví parametr jedné z nich, přizpůsobí se i ostatní dle daného střihu a rozměrů klienta. “Takto modelovat můžeme asi 80 parametrů. V momentě, kdy je finální střih nastavený, načtu jedním příkazem korekce a celý exportovaný soubor odešlu přímo na dílnu,” pochvaluje si Macenauer s tím, že dříve vše musel složitě přepisovat z papíru do počítače, soubor odeslat na dílnu, kde jej převzal jiný pracovník, který vše musel jako robot kontrolovat. 

“Teď je vše automatizováno. I když zadat jedno sako do výroby mi stále trvá až 20 minut, postupně se ale chci dostat na vteřiny,” plánuje Leo a těší se na to, jak díky eliminování rutinních činností bude mít více času na budování vztahu se svými zákazníky. 

Konkurenční výhoda

Kromě časové úspory mu digitalizace přinesla i konkurenční výhodu, na které chce do budoucna rozvíjet svůj byznys. Leo Macenauer na něj totiž jde od shora, tedy od těch nejbohatších zákazníků směrem k širší mase. Kromě obleků chce začít navrhovat kolekce triček i mikin a upravovat je na míru dle rozměrů každého klienta. 

“Dnes umí každý udělat 500 stejných, anonymních triček. My ale díky softwaru umíme udělat 500 triček, které jsem sám navrhl, dle konkrétních parametrů daného klienta. Je známo, že muži si oblíbí jedno tričko, a to pak dlouho nosí,” říká Leo a dodává, že sám by větší počet náročných klientů nebyl schopen zvládnout. “Digitalizovali jsme naše know-how, díky čemuž nebudu muset vše dělat já.”

Jedním dechem ale přiznává, že několikaletý vývoj softwaru vlastními silami způsobil, že mu začala utíkat  konkurence. Vývoj ale vždy bral jako investici do budoucna, která nyní přináší plody.

“Vývoj nás zcela zastavil proti celému trhu, který šel rychle dopředu. Dnes jej ale doháníme rychleji naopak my. Jsme schopni dělat výrobky, které ostatní konkurenti nemohou dělat. Máme vlastní střihy, které dokážeme jednoduše upravovat dle aktuální míry klienta,” vypichuje a hned nato vyjadřuje vděčnost jednotlivým dílnám, které mu v rámci zavedení automatizace dovolily nahlédnout pod pokličku svého know-how, a také týmu zlínských programátorů v C++, kteří mu software v jedné chvíli pomohli významně posunout.

Malé velké poučení

Leo Macenauer na závěr zmíní i jednu nepříjemnou zkušenost, kterou si prošel krátce po rozjezdu svého krejčovství a která by mohla být pomyslným varovným prstem pro každý byznys. 

TIP: Šéf Linetu Tomáš Kolář: Zdigitalizovali jsme lůžka, teď jdeme z postele ven

“Asi rok po otevření nám tu ukradli počítač se všemi daty. Byly tu daleko dražší věci, v porovnání s nimi neměl počítač pro zloděje velkou hodnotu, pro nás ale vzhledem k uloženým datům obrovskou,” popisuje Leo s tím, že o data přišel a většinu střihů musel znovu pracně digitalizovat, což jej také zbrzdilo. Dnes už se tomu ale jenom směje.

“Od té doby vím, že se lidé dělí na ty, kteří zálohují, a na ty, kteří budou zálohovat. Už jsme v té první skupině,” uzavírá.